-
(hraje piáno)
-
Nacházíme se v Národní Galerii
Washington, D.C.,
-
kde si prohlížíme obraz od
Francoisa Bouchera
-
"Venuše, utěšující miláčka".
Tohle dílo je pravděpodobně
-
z roku 1751. Jen se podívejte,
je to sladké.
-
To ano. Venuše je úhlopříčně
-
na středu plátna.
-
Což nám připomíná,
že obraz patří do
-
Baroka
-
Ano, rozkošně nahá Venuše,
s levou paží
-
nataženou přes tělo,
se snaží Amorovi ukrást
-
všechny šípy, tak aby nemohl...
-
... dělat neplechu...
-
Aby se do sebe lidé zamilovali.
-
Ten šíp, ta jiskra touhy,
kterou Amor ovládá.
-
Přesně. A zástup těch jemně
zelených a modrých
-
a růžových zbarvení, které nám
připomínají Rokoko.
-
Je tam snaha o
přerušení domněnek,
-
o fantazii a vytvoření
-
absurdního snového prostoru.
Podívej na tu krajinu.
-
Zároveň je i není v centru dění.
Rozplývá se.
-
Ve středu, trochu vpravo v pozadí
-
je velký strom, pak ale také
vzdálenější stromy
-
a ... mezi nimi není reálný prostor.
-
Ano, tohle není reálné
uspořádání prostoru.
-
To tedy není.
-
Jakoby navození pocitu
přírody a krajiny.
-
Má to být jakési hravé,
-
shovívavé vyjádření
bohatství spolu s emocemi,
-
láskou a touhou.
-
A samozřejmě
to bylo na objednávku
-
Madame de Pompadour?
-
... což byla milenka krále
-
a jsou zde dokonce náznaky,
-
že právě ona pózovala jako Venuše,
i když myslím ...
-
Jenže si ji velmi idealizujeme.
-
To zřejmě ano,
-
ale vypovídá to hodně ve
prospěch okamžiku.
-
Víte, tohle období
před Francouzskou revolucí,
-
kdy se malba soustředila na emoce,
-
určité požitky
-
a další tělesné libosti.
-
(hraje piáno)