Řekněme, že tohle je
rovnostranný trojúhelník.
A chci z něj vytvořit jiný objekt.
A udělám to tak, že vezmu
každou stranu toho trojúhelníku
a rozdělím je na 3 stejné části.
Můj trojúhelník nebyl
úplně perfektně nakreslený,
ale myslím, že to chápete.
A uprostřed bych rád sestrojil
další rovnostranný trojúhelník.
Takže to bude vypadat nějak takto.
A tady nakreslím další
rovnostranný trojúhelník.
A z rovnostranného trojúhelníku jsem
vytvořil něco jako Davidovu hvězdu.
A teď to udělám znovu.
Každou tuto stranu rozdělím na 3 části
a uprostřed sestrojím další
rovnostranný trojúhelník.
Takže uprostřed sestrojím
rovnostranný trojúhelník.
Udělám to na každé straně.
Udělám to tady.
Taky tady.
Myslím, že chápete,
ale chci aby to bylo jasné.
Pak také tady…
A také tady a tady…
A už skoro hotovo pro tuto iteraci.
A bude to vypadat takto.
A teď můžu znovu.
Každou část můžu rozdělit na 3 stejné
a sestrojit rovnostranný trojúhelník.
Můžu tady, tady, tady…
Asi chápete, kam tím mířím.
A mohl bych to dělat donekonečna.
A v tomto videu se chci zamyslet
nad tím, co se tu děje.
A co bych vlastně kreslil,
kdybych to kreslil dál a dál.
V každé iteraci se podíváme na každou
stranu, rozdělíme ji na 3 stejné.
A pak v další iteraci sestrojíme uprostřed
další rovnostranný trojúhelník.
Tento objekt, který tu popisujeme
se nazývá Kochova vločka.
A jsem si jistý, že špatně
vyslovuji tu část „Koch“.
Kochova vločka…
Byla poprvé popsána tímto pánem,
švédským matematikem,
Nielsem Fabianem Helgem von Kochem
kterého určitě špatně vyslovuji.
A tohle byl jeden z prvních
popsaných fraktálů.
Takže je to fraktál.
A důvod, proč je považován za fraktál, je,
že vypadá stejně nebo velmi podobně,
ať už se na něj díváte z libovolné dálky.
Pokud se na něj díváte tady,
uvidíte hromadu trojúhelníků
s nějakými výběžky.
Ale pokud byste se podívali zblízka sem,
uviděli byste stále ten stejný tvar.
A kdybyste se znovu podívali zblízka,
uviděli byste jej znovu a znovu.
Takže fraktál je cokoliv,
co z každé vzdálenosti,
při každém přiblížení,
tak nějak vypadá pořád stejně.
Takže to fraktál.
Co je obzvláště zajímavé,
a proč to vkládám do playlistu geometrie,
je to, že má nekonečný obvod.
Pokud byste kreslili dál, pokud byste
doopravdy sestrojili Kochovu vločku,
kde máte nekonečný počet
těchto malinkatých trojúhelníčků.
Pokud byste přidávali další a další
rovnostranné trojúhelníky na každou stranu.
A abychom ukázali nekonečný obvod,
uvažujme jednu stranu tady.
Řekněme, že začneme s touto stranou,
řekněme, že začneme tam,
kam jsme začali náš původní trojúhelník.
A řekněme, že má stranu 's'.
A pak ji rozdělíme na 3 stejné úseky.
Takže budou, 's' lomeno 3, 's' lomeno 3…
… vlastně to napíšu sem dolů…
's' lomeno 3, 's' lomeno 3, 's' lomeno 3.
A uprostřed sestrojíme
rovnostranný trojúhelník.
Takže každá z těchto stran
bude 's' lomeno 3.
's' lomeno 3, 's' lomeno 3.
A teď, délka této nové části…
… už to není přímka,
protože má takový výběžek…
Délka této části zde
není jen 's',
ale je 's' lomeno 3, krát 4.
Předtím to bylo 's' lomeno 3, krát 3,
Teď tu máme 1, 2, 3, 4 části
o délce 's' lomeno 3.
Takže teď, po jednom kroku,
po prvním přidání trojúhelníků,
naše nová strana,
poté co jsme přidali výběžek,
bude rovna 4 krát 's' lomeno 3.
Neboli čtyři třetiny 's'.
Pokud náš původní obvod,
když to byl pouze trojúhelník…
… 'P dolní index 0'…
Po jednom kroku,
po jednom přidání výběžků,
náš obvod bude čtyři třetiny
krát ten původní.
Protože každá ze stran
bude čtyři třetiny krát větší.
Tohle je tvořeno třemi stranami,
teď je každá z nich
čtyři třetiny krát delší.
Takže nový obvod bude
čtyři třetiny krát původní.
Teď uděláme další kolo,
bude to čtyři třetiny krát to první.
Takže každým kolem to bude
čtyři třetiny krát větší.
Nebo řekněme, že je o třetinu větší každým…
… je čtyři třetiny krát víc než předchozí.
A pokud to uděláte nekonečně mnohokrát,
pokud vynásobíte libovolné číslo
čtyřmi třetinami nekonečně mnohokrát,
dostanete nekonečnou délku.
Takže 'P nekonečno'…
Obvod, pokud to provedete
nekonečně mnohokrát,
je nekonečný.
To je samo o sobě docela hustý,
jen přijít na něco, co má nekonečný obvod.
Ale co je zajímavější,
tak to, že má konečný obsah.
A když říkám konečný,
tak doopravdy zakrývá omezený prostor.
Vlastně můžu nakreslit tvar kolem toho,
a ta věc přes to nikdy nepřeroste.
Nebudu dělat formální důkaz,
ale zamysleme se,
co se děje na každé této straně.
Takže v prvním kroku nám
vyskočí tento trojúhelník.
A teď, když o tom zapřemýšlíte,
když si nakreslíte, co se děje…
… v další iteraci nakreslíte
tyto trojúhelníčky sem.
A pak tyto sem.
A pak nakreslíte trojúhelníčky sem.
A sem a sem a sem a sem...
A tak pořád dokola.
Ale všimněte si, můžete
přidávat další a další.
Můžete přidávat nekonečně
mnoho těchto výběžků,
ale nikdy nepřerostete
přes tento původní bod.
To samé bude platit na této straně zde.
Také to bude platit na této straně.
Také na této straně.
Také to bude platit na této straně.
A také i na této straně.
Takže i když to uděláte
nekonečně mnohokrát,
tato Kochova vločka nebude mít nikdy
větší obsah než tento šestiúhelník.
Který nebude mít větší obsah než objekt,
který vypadá takto.
Jen si tak kreslím libovolné…
No, chtěl jsem to nakreslit mimo…
Mohl bych kolem nakreslit kružnici.
Takže tato věc v modré
nebo šestiúhelník ve fialové
mají určitě daný obsah.
A tato Kochova vločka bude vždy omezená,
i kdybyste ty výběžky přidali
nekonečně mnohokrát.
Takže pár docela hustých věcí.
Za prvé, je to fraktál.
Můžete přibližovat jak chcete,
pořád vypadá stejně.
Další věc, nekonečný obvod
a konečný obsah.
Teď můžete říct:
„OK, Sale, to je velmi abstraktní věc,
takové věci v reálném světě neexistují.“
Ale je tu zajímavý myšlenkový experiment,
o kterém lidé mluví ve světě fraktálů.
A to je hledání obvodu Anglie.
Nebo vlastně libovolného ostrovu.
A Anglie vypadá nějak…
… a nejsem expert, řekněme,
že vypadá nějak takto…
Můžete aproximovat obvod.
Můžete změřit tuto vzdálenost
plus tuto vzdálenost,
plus tuto vzdálenost, plus tuto,
plus tuto vzdálenost, plus tuto.
A podívejte, má konečný obvod,
určitě má konečný obsah.
Má to konečný obvod,
ale nepřijde vám to dost přesné.
Musíte to aproximovat lépe.
Místo odhadování takto zhruba,
potřebujete hromadu menších čar.
Potřebujete víc menších čar,
abyste mohli obepnout pobřeží trochu lépe.
Říkáte, že to je mnohem lepší aproximace.
Ale pak, řekněme na nějaké části pobřeží,
když dostatečně přiblížíme pobřežní čáru,
bude vypadat nějak takto.
Reálné pobřeží má v sobě takové zářezy.
A v podstatě, když jste měřili poprvé,
vlastně jste měřili jen tohle.
A vy říkáte, že to není obvod pobřeží,
musíte přece mít mnohem víc čar.
Museli byste udělat něco takového…
… abyste měli opravdu obvod pobřeží.
A pak řeknete, že to už je docela
dobrý odhad obvodu.
Ale kdybyste to ještě více
přiblížili na tuto část pobřeží,
ukázalo by se, že by to
nevypadalo přesně takto,
ale vlastně by to vypadalo nějak takto…
Možná by to vypadalo nějak takto.
Takže místo těchto nepřesných čar,
které vám to změří nějak takto,
řeknete, že musíte jít ještě o něco blíže,
a obepnout to ještě těsněji.
A můžete v tom pokračovat,
až byste se dostali na atomární úroveň.
Takže opravdové pobřeží ostrova,
nebo kontinentu,
nebo vlastně čehokoliv,
je tak trochu fraktálové.
A můžete nad tím přemýšlet tak,
že to má téměř nekonečný obvod.
Samozřejmě v nějakém bodě
se dostanete k atomům,
takže to nebude úplně stejné.
Ale je to tak trochu stejný fenomén.
Je to zajímavá věc k zamyšlení.