Mám přítele, který je umělec, a občas prosazuje názor, s nímž moc nesouhlasím. Zvedne květinu a řekne „Podívej se, jak je nádherná“ a já souhlasím. Poté dodá "vidíš, já jako umělec dovedu ocenit, jak je nádherná, ale ty jako vědec to všechno rozebereš, čímž se z toho stane nudná věc“. Myslím si, že je trošku praštěný. Za prvé, věřím, že krása, kterou vidí, je dostupná všem lidem včetně mě, přestože nejspíš nejsem tak vzdělaný v estetice jako on, ale dovedu ocenit krásu květiny. Zároveň však toho na květině vidím daleko více než on. Dovedu si představit její buňky, komplikované děje uvnitř, které mají také krásu. Myslím tím, že není krása jen v této dimenzi na úrovni jednoho centimetru, ale že je i krása v menších dimenzích. Vnitřní struktura, procesy, skutečnost, že se barvy květiny vyvinuly tak, aby přitahovaly hmyz k opylování, to vše je zajímavé. Znamená to, že hmyz vidí barvy. Díky tomu vyvstává otázka: existuje smysl pro estetiku i u nižších forem… proč je to estetické… celá řada zajímavých otázek, které věda a poznání pouze přidávají k nadšení, tajemnu a úctě ke květině. Pouze přidává. Nechápu, jak může zmenšovat. Pokud od vědy očekáváte, že vám poskytne odpovědi na všechny úžasné otázky o našem původu, kam míříme, jaký je smysl vesmíru atd. – pak si myslím, že jednoduše přijdete o iluze a budete hledat mystické odpovědi na tyto otázky. Jak může vědec použít mystickou odpověď, nevím, celá pointa je porozumět… No, neřešte to, myslím, že tomu ani já nerozumím. Nicméně, pokud přemýšlíte způsobem, jakým přemýšlím já o tom, co děláme, tak prozkoumáváme, snažíme se toho zjistit co nejvíce můžeme o světě. Lidé se mě ptají „Hledáte konečné zákony fyziky?“. Ne, nehledám, chci toho jen zjistit více o světě, a pokud se ukáže, že tam někde je jednoduchý a konečný zákon fyziky, který vysvětluje vše, tak budiž. Byl by to moc hezký objev. Pokud se ukáže, že to je spíše jako cibule s miliony úrovní a my se bez ustání díváme na různé stupně, tak je to způsob, jakým to prostě je. Ať už se projeví jakýmkoliv způsobem, příroda tam je a ukáže se taková jaká ve skutečnosti je. Proto, pokud ji zkoumáme, neměli bychom si předvybrat, co je to, co chceme udělat, kromě toho, že o ní chceme zjistit více. Víte, jedna věc je: Dovedu žít s pochybnostmi, nejistotou a nevěděním. Myslím si, že je mnohem zajímavější žít a nevědět, než mít odpovědi, které mohou být špatné. Mám přibližné odpovědi, možné víry a různé stupně jistoty o různých věcech, ale nejsem si absolutně jistý ničím a je zde mnoho věcí, o kterých vůbec nic nevím. Ale nemusím znát odpověď. Necítím se být vyděšen tím, že něco neznám. Tím, že jsem ztracen v záhadném vesmíru bez jakéhokoliv účelu, což je podle mě způsob, jakým to ve skutečnosti asi je. Neděsí mě to. Prostě nemohu uvěřit historkám, které byly vymyšleny o našem vztahu k vesmíru, protože se zdají být být příliš jednoduché, příliš propojené... příliš místní, příliš svázané. Země, přišel na zemi! Jeden z aspektů boha přišel na zemi, říkají vám. Podívejte se, co je tam venku – není to úměrné. Nicméně nechci se hádat, nemohu se o tomhle hádat. Chci jen říct, že s vědeckým pohledem, s pohledem mého otce, bychom se měli zaměřovat na to, co je pravda a co nemusí být pravda. Jakmile začnete pochybovat, což pro mě je jednou z nejzákladnějších částí mého já: pochybovat a ptát se. Když pochybujete a ptáte se, je trošku těžší věřit. Krása The Feynman series je vedlejší projekt od facebook.com/thesaganseries navštivte nebo přispějte přímo na adresu nahoře pro více informací Credits Social media vytvořil Reid Gower.