WEBVTT

00:00:23.003 --> 00:00:32.947
Říká se, že aby se stal člověk básníkem,
musí okusit peklo.

00:00:32.982 --> 00:00:38.950
Když jsem poprvé vstoupila do věznice,
nepřekvapilo mě ani řinčení zámků,

00:00:38.985 --> 00:00:45.073
ani zavírající se dveře, ani mříže,

00:00:45.108 --> 00:00:49.066
ani nic podobného tomu,
co jsem si představovala.

00:00:49.101 --> 00:00:53.889
Možná to bylo tím, že vězení stojí na
poměrně otevřeném prostranství.

00:00:53.924 --> 00:00:56.459
Je odtud vidět oblohu.

00:00:56.494 --> 00:01:00.072
Nad hlavou vám létají racci a zdá se vám,
že jste nedaleko mořského břehu.

00:01:00.107 --> 00:01:03.095
Že jste jen kousíček od pláže.

00:01:03.130 --> 00:01:10.215
Ve skutečnosti racci letí k nedalekému
smetišti, aby se najedli.

00:01:10.250 --> 00:01:16.851
Vešla jsem a najednou jsem viděla vězně,
jak chodí po budově, kolem mě.

00:01:16.886 --> 00:01:21.066
Bylo to, jako bych se vrátila v čase,
a zdálo se mi,

00:01:21.101 --> 00:01:24.685
že i já jsem klidně mohla být
jednou z nich.

00:01:24.720 --> 00:01:31.222
Kdybych měla jinou minulost, jiné pozadí
a jiný osud.

00:01:31.257 --> 00:01:38.609
Protože nikdo, nikdo si nemůže vybrat
místo, kde se narodí.

00:01:40.000 --> 00:01:43.463
V roce 2009 jsem dostala nabídku
zúčastnit se projektu,

00:01:43.498 --> 00:01:48.830
který vede Státní univerzita v San Martínu
ve věznici Unidad 48.

00:01:48.865 --> 00:01:52.085
Nabídli mi vést kurz tvůrčího psaní.

00:01:52.120 --> 00:01:58.530
Vedení nápravného zařízení přidělilo
univerzitě prostory v zadní části.

00:01:58.565 --> 00:02:04.507
Vytvořili tam budovu univerzitního centra.

00:02:04.542 --> 00:02:07.230
Když jsem se s vězni setkala poprvé,

00:02:07.265 --> 00:02:10.775
ptala jsem se jich, proč si vyžádali
právě kurz psaní.

00:02:10.810 --> 00:02:14.356
Odpověděli, že chtěli 
vyjádřit na papíře to,

00:02:14.391 --> 00:02:19.887
co nemohli říct či udělat.

00:02:19.922 --> 00:02:26.239
Tehdy jsem se rozhodla, že chci,
aby do vězení vstoupila poezie.

00:02:26.274 --> 00:02:30.009
Tak jsem se zeptala, proč bychom tedy
nemohli pracovat s poezií,

00:02:30.044 --> 00:02:31.750
pokud vědí, co to je.

00:02:31.785 --> 00:02:38.347
Ve skutečnosti to nikdo ani netušil.

00:02:38.382 --> 00:02:42.521
Navíc mi vnukli myšlenku,
že by kurz nemusel být

00:02:42.556 --> 00:02:45.740
pouze pro vězně-studenty,
ale mohl by se rozšířit

00:02:45.775 --> 00:02:49.456
i pro ostatní běžné trestance.

00:02:49.491 --> 00:02:53.113
Řekla jsem, že na to,
abychom mohli kurz začít,

00:02:53.148 --> 00:02:56.600
potřebuji nějaký nástroj,
který všichni ovládáme.

00:02:56.635 --> 00:02:59.716
Tím nástrojem byl jazyk.

00:02:59.751 --> 00:03:05.918
Takže jsme měli jazyk, měli jsme kurz.
Mohli jsme se vrhnout na poezii.

00:03:05.953 --> 00:03:11.799
S čím jsem ale nepočítala, byl fakt,
že vzájemná nerovnost panuje i ve věznici

00:03:11.834 --> 00:03:16.845
a že mnozí z nich nemají dokončenou
ani základní školu.

00:03:16.880 --> 00:03:22.275
Mnozí neovládali psané písmo,
sotva tištěné.

00:03:24.310 --> 00:03:27.852
Také nepsali zcela plynule.

00:03:27.887 --> 00:03:35.336
Začali jsme tedy hledat krátké básně,
krátké, ale výjimečné.

00:03:35.371 --> 00:03:38.977
Začali jsme číst. Nejprve jednoho
autora, pak druhého.

00:03:39.012 --> 00:03:44.812
Jak jsme tak četli ty krátké básně,
všichni si začali uvědomovat,

00:03:44.847 --> 00:03:47.519
že řeč poezie bourá určitou

00:03:47.554 --> 00:03:51.004
logiku, ale zato vládne něčím jiným.

00:03:51.039 --> 00:03:54.768
Narušit logiku řeči znamená také
narušit logiku systému,

00:03:54.803 --> 00:03:58.755
na který byli zvyklí reagovat.

00:03:58.790 --> 00:04:04.143
Zjevil se nový systém, nová pravidla,

00:04:04.178 --> 00:04:09.628
díky čemuž rychle,
ale skutečně rychle pochopili,

00:04:09.663 --> 00:04:14.941
že díky jazyku poezie mohou vyjádřit to,
co skutečně vyjádřit chtějí.

00:04:20.382 --> 00:04:26.240
Říká se, že aby se stal člověk básníkem,
musí okusit peklo.

00:04:26.275 --> 00:04:30.994
Oni okusili pekla až až. Zkusili příliš.

00:04:31.029 --> 00:04:35.199
Jednou jeden z nich řekl:
"Ve vězení se nikdy nevyspíte.

00:04:35.234 --> 00:04:41.316
Nikdy se tu nedá spát.
Sotva můžete zavřít oči. "

00:04:41.351 --> 00:04:46.147
A tehdy jsem udělala to, co teď.

00:04:46.182 --> 00:04:52.179
Na moment jsem ztichla a říkám:
"Kluci, to je přesně ono, to je poezie."

00:04:52.214 --> 00:04:58.314
Vězeňské univerzum je před nimi,
mají ho na dosah ruky.

00:04:58.349 --> 00:05:00.364
Všechno to, o čem mluví,
jak nemohou spát.

00:05:00.399 --> 00:05:08.236
To zbavuje strachu. Vše,
co není sepsáno. Všechno to je poezie.

00:05:08.271 --> 00:05:12.506
Tehdy jsme začali využívat peklo.

00:05:12.541 --> 00:05:16.034
A po hlavě jsme se vrhli do sedmého kruhu.

00:05:16.069 --> 00:05:20.012
Právě v sedmém kruhu pekla,
který je nám tak důvěrně známý,

00:05:20.047 --> 00:05:24.709
se naučili, že stěny mohou být 
neviditelné, že přes okna se dá křičet,

00:05:24.744 --> 00:05:28.691
že se skrýváme ve stínech.

00:05:32.547 --> 00:05:36.639
Když skončil první ročník kurzu,

00:05:36.674 --> 00:05:38.972
zorganizovali jsme malou oslavu na závěr,

00:05:39.007 --> 00:05:42.322
jako je zvykem, když něco děláte s láskou.

00:05:42.357 --> 00:05:44.700
Prostě chcete oslavovat.

00:05:44.701 --> 00:05:49.964
Pozvali jsme příbuzné, přátele a
vedení univerzity.

00:05:49.999 --> 00:05:53.741
Jediné, co měli studenti udělat,
bylo přečíst jednu báseň,

00:05:53.776 --> 00:05:59.614
převzít diplom, sklidit potlesk.
To bylo celé.

00:05:59.649 --> 00:06:11.803
Jediné, co si přeji uchovat v paměti,
je moment, kdy tito muži,

00:06:11.838 --> 00:06:14.454
někdy obrovské postavy,
zejména po mém boku,

00:06:14.489 --> 00:06:19.930
nebo velmi mladí chlapci,
ale mimořádně hrdí,

00:06:19.965 --> 00:06:25.523
drželi v rukou svůj papír a třásli se
jak děti, potili se

00:06:25.558 --> 00:06:32.697
a svou báseň četli zlomeným hlasem.

00:06:32.732 --> 00:06:40.693
Ta chvíle mě donutila zamyslet se,
že pro mnohé z nich to bylo poprvé,

00:06:40.728 --> 00:06:47.774
co jim někdo tleskal za to, co udělali.

00:06:49.809 --> 00:06:53.222
Ve vězení se některé věci nedají dělat.

00:06:53.257 --> 00:06:57.488
Nedá se tam snít,
nedá se tam plakat.

00:06:57.523 --> 00:07:02.867
Existují slova, která jsou prakticky tabu,
jako čas,

00:07:02.902 --> 00:07:07.996
budoucnost, touha.

00:07:08.031 --> 00:07:13.282
Ale my jsme se odvážili snít
a byl to velký sen,

00:07:13.317 --> 00:07:17.826
protože jsme se rozhodli, že studenti
napíší knihu.

00:07:17.861 --> 00:07:22.256
Nejen, že knihu napsali, 
ale dokonce ji svázali.

00:07:22.291 --> 00:07:25.072
To bylo koncem roku 2010.

00:07:25.107 --> 00:07:29.671
Uzavřeli jsme druhou sázku
a napsali druhou knihu.

00:07:29.706 --> 00:07:31.355
I tuto svázali.

00:07:31.390 --> 00:07:35.439
Stalo se to teprve nedávno,
koncem loňského roku.

00:07:37.474 --> 00:07:42.615
Týden co týden pozoruji,

00:07:42.650 --> 00:07:47.679
jak se mění na jiné lidi,
rozvíjejí se.

00:07:47.714 --> 00:07:52.121
Protože slova jim dávají důstojnost,
kterou předtím neznali,

00:07:52.156 --> 00:07:54.094
kterou si ani nedokázali představit.

00:07:54.129 --> 00:07:59.665
Nevěděli, že taková důstojnost je možná
a že by mohla patřit jim.

00:07:59.700 --> 00:08:07.057
V kurzu, v našem milovaném pekle,
které máme, všichni rozdáváme.

00:08:07.092 --> 00:08:09.442
Otevíráme náruč a dáváme,

00:08:09.477 --> 00:08:12.441
co máme, co můžeme. Všichni.

00:08:12.476 --> 00:08:13.783
Všichni stejnou měrou.

00:08:13.818 --> 00:08:18.346
Člověk tak má alespoň trochu pocit,

00:08:18.381 --> 00:08:23.001
že překonává strašnou
společenskou propast,

00:08:23.236 --> 00:08:29.823
kvůli které mnohé z nich
čeká už jen vězení a nic jiného.

00:08:32.558 --> 00:08:38.551
Vzpomínám si na verš jednoho
velkého básníka, úžasného básníka

00:08:38.586 --> 00:08:48.500
z Unidad 48 z našeho kurzu,
Nicoláse Dorada.

00:08:48.535 --> 00:08:55.790
"Musím najít nekonečně dlouhou nit,
abych zašil tak hlubokou ránu."

00:08:55.825 --> 00:09:01.679
To dělá poezie. Zašívá rány
způsobené vyloučením.

00:09:01.714 --> 00:09:07.382
Otevírá dveře.
Je zrcadlem.

00:09:07.417 --> 00:09:09.772
Tvoří zrcadla, kterými jsou básně.

00:09:09.807 --> 00:09:15.396
Poznávají tak sami sebe,
vidí se v básni a píší to,

00:09:15.431 --> 00:09:19.771
čím jsou, a jsou tím, co píší.

00:09:19.806 --> 00:09:25.528
Aby mohli psát,
ta chvíle musí být pouze jejich,

00:09:25.563 --> 00:09:29.615
protože je zvláštním momentem svobody.

00:09:29.650 --> 00:09:32.648
Musí se zahloubat do sebe
a hledat ten kousíček svobody,

00:09:32.683 --> 00:09:37.414
který jim nikdy nikdo nevezme,
dokud budou psát.

00:09:37.449 --> 00:09:41.255
Mohou díky tomu zjistit, že je možné
být svobodný,

00:09:41.290 --> 00:09:45.718
přestože je člověk ve vězení,
a že jediná mříž, kterou máme

00:09:45.753 --> 00:09:51.801
v našem zázračném vesmíru,
je jen slovo "mříž".

00:09:51.836 --> 00:09:54.659
A že všichni, v našem pekle,
hoříme štěstím,

00:09:54.694 --> 00:09:58.669
když se plamínek slova rozhoří.

00:09:58.704 --> 00:10:01.704
(Potlesk)

00:10:25.663 --> 00:10:32.007
Vyprávěla jsem vám mnoho o vězení,
o tom, co zažívám každý týden,

00:10:32.042 --> 00:10:36.648
co mě naplňuje
a jak se spolu se studenty měním.

00:10:36.683 --> 00:10:42.388
Ale ještě neznáte to, co bych chtěla,
abyste mohli slyšet, zažít,

00:10:42.423 --> 00:10:46.069
okusit byť jen na pár vteřin,

00:10:46.104 --> 00:10:50.104
co každý týden prožívám
a co mě dělá tím, kým jsem.

00:10:53.151 --> 00:10:56.151
(Potlesk)

00:11:02.228 --> 00:11:06.429
"Srdce polyká slzy času,

00:11:06.464 --> 00:11:09.296
slepé světla vidu

00:11:09.331 --> 00:11:12.706
ukrývaje rychlost bytí

00:11:12.741 --> 00:11:14.364
kde v podobě vesel,

00:11:14.399 --> 00:11:17.787
bojuje, nepřestává bít.

00:11:17.822 --> 00:11:21.519
Srdce puká pod smutnými pohledy,

00:11:21.554 --> 00:11:24.827
cválá v bouřích, které kropí zemi ohněm,

00:11:24.827 --> 00:11:28.131
zvedá hrudi oslabené hanbou,

00:11:28.166 --> 00:11:31.577
ví, že působí nejen čtení a sled

00:11:31.612 --> 00:11:35.422
modré nekonečno též chce vidět.

00:11:35.457 --> 00:11:38.645
Srdce se zastaví, aby mohlo přemýšlet,

00:11:38.680 --> 00:11:41.847
snaží se neupadnout do všednosti,

00:11:41.882 --> 00:11:45.270
zkouší milovat aniž by ranilo,

00:11:45.305 --> 00:11:48.963
dýchajíc slunce pro kuráž,

00:11:48.998 --> 00:11:52.691
odhodlané, je na cestě k rozumu.

00:11:52.726 --> 00:11:56.064
Toť boj srdce v bažinách,

00:11:56.099 --> 00:11:59.779
kráčíc po okraji podsvětí,

00:11:59.814 --> 00:12:03.681
bezvládnému pádu, nepoddá se snadno

00:12:03.716 --> 00:12:06.520
a zatímco kroky v opojení

00:12:06.555 --> 00:12:08.097
probouzí se,

00:12:08.132 --> 00:12:10.017
probouzí se v klid."

00:12:10.052 --> 00:12:12.344
Jmenuji se Martín Bustamante

00:12:12.379 --> 00:12:15.984
a jsem jedním z vězňů
v Unidad 48, San Martín.

00:12:16.019 --> 00:12:18.972
Dnes mám vycházkový den.

00:12:19.007 --> 00:12:20.854
Poezie a literatura

00:12:20.889 --> 00:12:22.295
mi změnily život.

00:12:22.295 --> 00:12:23.295
Děkuji pěkně.
(Potlesk)

00:12:23.295 --> 00:12:24.295
Děkujeme!

00:12:24.295 --> 00:12:27.295
(Potlesk)