1
00:00:23,003 --> 00:00:32,947
Říká se, že aby se stal člověk básníkem,
musí okusit peklo.

2
00:00:32,982 --> 00:00:38,950
Když jsem poprvé vstoupila do věznice,
nepřekvapilo mě ani řinčení zámků,

3
00:00:38,985 --> 00:00:45,073
ani zavírající se dveře, ani mříže,

4
00:00:45,108 --> 00:00:49,066
ani nic podobného tomu,
co jsem si představovala.

5
00:00:49,101 --> 00:00:53,889
Možná to bylo tím, že vězení stojí na
poměrně otevřeném prostranství.

6
00:00:53,924 --> 00:00:56,459
Je odtud vidět oblohu.

7
00:00:56,494 --> 00:01:00,072
Nad hlavou vám létají racci a zdá se vám,
že jste nedaleko mořského břehu.

8
00:01:00,107 --> 00:01:03,095
Že jste jen kousíček od pláže.

9
00:01:03,130 --> 00:01:10,215
Ve skutečnosti racci letí k nedalekému
smetišti, aby se najedli.

10
00:01:10,250 --> 00:01:16,851
Vešla jsem a najednou jsem viděla vězně,
jak chodí po budově, kolem mě.

11
00:01:16,886 --> 00:01:21,066
Bylo to, jako bych se vrátila v čase,
a zdálo se mi,

12
00:01:21,101 --> 00:01:24,685
že i já jsem klidně mohla být
jednou z nich.

13
00:01:24,720 --> 00:01:31,222
Kdybych měla jinou minulost, jiné pozadí
a jiný osud.

14
00:01:31,257 --> 00:01:38,609
Protože nikdo, nikdo si nemůže vybrat
místo, kde se narodí.

15
00:01:40,000 --> 00:01:43,463
V roce 2009 jsem dostala nabídku
zúčastnit se projektu,

16
00:01:43,498 --> 00:01:48,830
který vede Státní univerzita v San Martínu
ve věznici Unidad 48.

17
00:01:48,865 --> 00:01:52,085
Nabídli mi vést kurz tvůrčího psaní.

18
00:01:52,120 --> 00:01:58,530
Vedení nápravného zařízení přidělilo
univerzitě prostory v zadní části.

19
00:01:58,565 --> 00:02:04,507
Vytvořili tam budovu univerzitního centra.

20
00:02:04,542 --> 00:02:07,230
Když jsem se s vězni setkala poprvé,

21
00:02:07,265 --> 00:02:10,775
ptala jsem se jich, proč si vyžádali
právě kurz psaní.

22
00:02:10,810 --> 00:02:14,356
Odpověděli, že chtěli 
vyjádřit na papíře to,

23
00:02:14,391 --> 00:02:19,887
co nemohli říct či udělat.

24
00:02:19,922 --> 00:02:26,239
Tehdy jsem se rozhodla, že chci,
aby do vězení vstoupila poezie.

25
00:02:26,274 --> 00:02:30,009
Tak jsem se zeptala, proč bychom tedy
nemohli pracovat s poezií,

26
00:02:30,044 --> 00:02:31,750
pokud vědí, co to je.

27
00:02:31,785 --> 00:02:38,347
Ve skutečnosti to nikdo ani netušil.

28
00:02:38,382 --> 00:02:42,521
Navíc mi vnukli myšlenku,
že by kurz nemusel být

29
00:02:42,556 --> 00:02:45,740
pouze pro vězně-studenty,
ale mohl by se rozšířit

30
00:02:45,775 --> 00:02:49,456
i pro ostatní běžné trestance.

31
00:02:49,491 --> 00:02:53,113
Řekla jsem, že na to,
abychom mohli kurz začít,

32
00:02:53,148 --> 00:02:56,600
potřebuji nějaký nástroj,
který všichni ovládáme.

33
00:02:56,635 --> 00:02:59,716
Tím nástrojem byl jazyk.

34
00:02:59,751 --> 00:03:05,918
Takže jsme měli jazyk, měli jsme kurz.
Mohli jsme se vrhnout na poezii.

35
00:03:05,953 --> 00:03:11,799
S čím jsem ale nepočítala, byl fakt,
že vzájemná nerovnost panuje i ve věznici

36
00:03:11,834 --> 00:03:16,845
a že mnozí z nich nemají dokončenou
ani základní školu.

37
00:03:16,880 --> 00:03:22,275
Mnozí neovládali psané písmo,
sotva tištěné.

38
00:03:24,310 --> 00:03:27,852
Také nepsali zcela plynule.

39
00:03:27,887 --> 00:03:35,336
Začali jsme tedy hledat krátké básně,
krátké, ale výjimečné.

40
00:03:35,371 --> 00:03:38,977
Začali jsme číst. Nejprve jednoho
autora, pak druhého.

41
00:03:39,012 --> 00:03:44,812
Jak jsme tak četli ty krátké básně,
všichni si začali uvědomovat,

42
00:03:44,847 --> 00:03:47,519
že řeč poezie bourá určitou

43
00:03:47,554 --> 00:03:51,004
logiku, ale zato vládne něčím jiným.

44
00:03:51,039 --> 00:03:54,768
Narušit logiku řeči znamená také
narušit logiku systému,

45
00:03:54,803 --> 00:03:58,755
na který byli zvyklí reagovat.

46
00:03:58,790 --> 00:04:04,143
Zjevil se nový systém, nová pravidla,

47
00:04:04,178 --> 00:04:09,628
díky čemuž rychle,
ale skutečně rychle pochopili,

48
00:04:09,663 --> 00:04:14,941
že díky jazyku poezie mohou vyjádřit to,
co skutečně vyjádřit chtějí.

49
00:04:20,382 --> 00:04:26,240
Říká se, že aby se stal člověk básníkem,
musí okusit peklo.

50
00:04:26,275 --> 00:04:30,994
Oni okusili pekla až až. Zkusili příliš.

51
00:04:31,029 --> 00:04:35,199
Jednou jeden z nich řekl:
"Ve vězení se nikdy nevyspíte.

52
00:04:35,234 --> 00:04:41,316
Nikdy se tu nedá spát.
Sotva můžete zavřít oči. "

53
00:04:41,351 --> 00:04:46,147
A tehdy jsem udělala to, co teď.

54
00:04:46,182 --> 00:04:52,179
Na moment jsem ztichla a říkám:
"Kluci, to je přesně ono, to je poezie."

55
00:04:52,214 --> 00:04:58,314
Vězeňské univerzum je před nimi,
mají ho na dosah ruky.

56
00:04:58,349 --> 00:05:00,364
Všechno to, o čem mluví,
jak nemohou spát.

57
00:05:00,399 --> 00:05:08,236
To zbavuje strachu. Vše,
co není sepsáno. Všechno to je poezie.

58
00:05:08,271 --> 00:05:12,506
Tehdy jsme začali využívat peklo.

59
00:05:12,541 --> 00:05:16,034
A po hlavě jsme se vrhli do sedmého kruhu.

60
00:05:16,069 --> 00:05:20,012
Právě v sedmém kruhu pekla,
který je nám tak důvěrně známý,

61
00:05:20,047 --> 00:05:24,709
se naučili, že stěny mohou být 
neviditelné, že přes okna se dá křičet,

62
00:05:24,744 --> 00:05:28,691
že se skrýváme ve stínech.

63
00:05:32,547 --> 00:05:36,639
Když skončil první ročník kurzu,

64
00:05:36,674 --> 00:05:38,972
zorganizovali jsme malou oslavu na závěr,

65
00:05:39,007 --> 00:05:42,322
jako je zvykem, když něco děláte s láskou.

66
00:05:42,357 --> 00:05:44,700
Prostě chcete oslavovat.

67
00:05:44,701 --> 00:05:49,964
Pozvali jsme příbuzné, přátele a
vedení univerzity.

68
00:05:49,999 --> 00:05:53,741
Jediné, co měli studenti udělat,
bylo přečíst jednu báseň,

69
00:05:53,776 --> 00:05:59,614
převzít diplom, sklidit potlesk.
To bylo celé.

70
00:05:59,649 --> 00:06:11,803
Jediné, co si přeji uchovat v paměti,
je moment, kdy tito muži,

71
00:06:11,838 --> 00:06:14,454
někdy obrovské postavy,
zejména po mém boku,

72
00:06:14,489 --> 00:06:19,930
nebo velmi mladí chlapci,
ale mimořádně hrdí,

73
00:06:19,965 --> 00:06:25,523
drželi v rukou svůj papír a třásli se
jak děti, potili se

74
00:06:25,558 --> 00:06:32,697
a svou báseň četli zlomeným hlasem.

75
00:06:32,732 --> 00:06:40,693
Ta chvíle mě donutila zamyslet se,
že pro mnohé z nich to bylo poprvé,

76
00:06:40,728 --> 00:06:47,774
co jim někdo tleskal za to, co udělali.

77
00:06:49,809 --> 00:06:53,222
Ve vězení se některé věci nedají dělat.

78
00:06:53,257 --> 00:06:57,488
Nedá se tam snít,
nedá se tam plakat.

79
00:06:57,523 --> 00:07:02,867
Existují slova, která jsou prakticky tabu,
jako čas,

80
00:07:02,902 --> 00:07:07,996
budoucnost, touha.

81
00:07:08,031 --> 00:07:13,282
Ale my jsme se odvážili snít
a byl to velký sen,

82
00:07:13,317 --> 00:07:17,826
protože jsme se rozhodli, že studenti
napíší knihu.

83
00:07:17,861 --> 00:07:22,256
Nejen, že knihu napsali, 
ale dokonce ji svázali.

84
00:07:22,291 --> 00:07:25,072
To bylo koncem roku 2010.

85
00:07:25,107 --> 00:07:29,671
Uzavřeli jsme druhou sázku
a napsali druhou knihu.

86
00:07:29,706 --> 00:07:31,355
I tuto svázali.

87
00:07:31,390 --> 00:07:35,439
Stalo se to teprve nedávno,
koncem loňského roku.

88
00:07:37,474 --> 00:07:42,615
Týden co týden pozoruji,

89
00:07:42,650 --> 00:07:47,679
jak se mění na jiné lidi,
rozvíjejí se.

90
00:07:47,714 --> 00:07:52,121
Protože slova jim dávají důstojnost,
kterou předtím neznali,

91
00:07:52,156 --> 00:07:54,094
kterou si ani nedokázali představit.

92
00:07:54,129 --> 00:07:59,665
Nevěděli, že taková důstojnost je možná
a že by mohla patřit jim.

93
00:07:59,700 --> 00:08:07,057
V kurzu, v našem milovaném pekle,
které máme, všichni rozdáváme.

94
00:08:07,092 --> 00:08:09,442
Otevíráme náruč a dáváme,

95
00:08:09,477 --> 00:08:12,441
co máme, co můžeme. Všichni.

96
00:08:12,476 --> 00:08:13,783
Všichni stejnou měrou.

97
00:08:13,818 --> 00:08:18,346
Člověk tak má alespoň trochu pocit,

98
00:08:18,381 --> 00:08:23,001
že překonává strašnou
společenskou propast,

99
00:08:23,236 --> 00:08:29,823
kvůli které mnohé z nich
čeká už jen vězení a nic jiného.

100
00:08:32,558 --> 00:08:38,551
Vzpomínám si na verš jednoho
velkého básníka, úžasného básníka

101
00:08:38,586 --> 00:08:48,500
z Unidad 48 z našeho kurzu,
Nicoláse Dorada.

102
00:08:48,535 --> 00:08:55,790
"Musím najít nekonečně dlouhou nit,
abych zašil tak hlubokou ránu."

103
00:08:55,825 --> 00:09:01,679
To dělá poezie. Zašívá rány
způsobené vyloučením.

104
00:09:01,714 --> 00:09:07,382
Otevírá dveře.
Je zrcadlem.

105
00:09:07,417 --> 00:09:09,772
Tvoří zrcadla, kterými jsou básně.

106
00:09:09,807 --> 00:09:15,396
Poznávají tak sami sebe,
vidí se v básni a píší to,

107
00:09:15,431 --> 00:09:19,771
čím jsou, a jsou tím, co píší.

108
00:09:19,806 --> 00:09:25,528
Aby mohli psát,
ta chvíle musí být pouze jejich,

109
00:09:25,563 --> 00:09:29,615
protože je zvláštním momentem svobody.

110
00:09:29,650 --> 00:09:32,648
Musí se zahloubat do sebe
a hledat ten kousíček svobody,

111
00:09:32,683 --> 00:09:37,414
který jim nikdy nikdo nevezme,
dokud budou psát.

112
00:09:37,449 --> 00:09:41,255
Mohou díky tomu zjistit, že je možné
být svobodný,

113
00:09:41,290 --> 00:09:45,718
přestože je člověk ve vězení,
a že jediná mříž, kterou máme

114
00:09:45,753 --> 00:09:51,801
v našem zázračném vesmíru,
je jen slovo "mříž".

115
00:09:51,836 --> 00:09:54,659
A že všichni, v našem pekle,
hoříme štěstím,

116
00:09:54,694 --> 00:09:58,669
když se plamínek slova rozhoří.

117
00:09:58,704 --> 00:10:01,704
(Potlesk)

118
00:10:25,663 --> 00:10:32,007
Vyprávěla jsem vám mnoho o vězení,
o tom, co zažívám každý týden,

119
00:10:32,042 --> 00:10:36,648
co mě naplňuje
a jak se spolu se studenty měním.

120
00:10:36,683 --> 00:10:42,388
Ale ještě neznáte to, co bych chtěla,
abyste mohli slyšet, zažít,

121
00:10:42,423 --> 00:10:46,069
okusit byť jen na pár vteřin,

122
00:10:46,104 --> 00:10:50,104
co každý týden prožívám
a co mě dělá tím, kým jsem.

123
00:10:53,151 --> 00:10:56,151
(Potlesk)

124
00:11:02,228 --> 00:11:06,429
"Srdce polyká slzy času,

125
00:11:06,464 --> 00:11:09,296
slepé světla vidu

126
00:11:09,331 --> 00:11:12,706
ukrývaje rychlost bytí

127
00:11:12,741 --> 00:11:14,364
kde v podobě vesel,

128
00:11:14,399 --> 00:11:17,787
bojuje, nepřestává bít.

129
00:11:17,822 --> 00:11:21,519
Srdce puká pod smutnými pohledy,

130
00:11:21,554 --> 00:11:24,827
cválá v bouřích, které kropí zemi ohněm,

131
00:11:24,827 --> 00:11:28,131
zvedá hrudi oslabené hanbou,

132
00:11:28,166 --> 00:11:31,577
ví, že působí nejen čtení a sled

133
00:11:31,612 --> 00:11:35,422
modré nekonečno též chce vidět.

134
00:11:35,457 --> 00:11:38,645
Srdce se zastaví, aby mohlo přemýšlet,

135
00:11:38,680 --> 00:11:41,847
snaží se neupadnout do všednosti,

136
00:11:41,882 --> 00:11:45,270
zkouší milovat aniž by ranilo,

137
00:11:45,305 --> 00:11:48,963
dýchajíc slunce pro kuráž,

138
00:11:48,998 --> 00:11:52,691
odhodlané, je na cestě k rozumu.

139
00:11:52,726 --> 00:11:56,064
Toť boj srdce v bažinách,

140
00:11:56,099 --> 00:11:59,779
kráčíc po okraji podsvětí,

141
00:11:59,814 --> 00:12:03,681
bezvládnému pádu, nepoddá se snadno

142
00:12:03,716 --> 00:12:06,520
a zatímco kroky v opojení

143
00:12:06,555 --> 00:12:08,097
probouzí se,

144
00:12:08,132 --> 00:12:10,017
probouzí se v klid."

145
00:12:10,052 --> 00:12:12,344
Jmenuji se Martín Bustamante

146
00:12:12,379 --> 00:12:15,984
a jsem jedním z vězňů
v Unidad 48, San Martín.

147
00:12:16,019 --> 00:12:18,972
Dnes mám vycházkový den.

148
00:12:19,007 --> 00:12:20,854
Poezie a literatura

149
00:12:20,889 --> 00:12:22,295
mi změnily život.

150
00:12:22,295 --> 00:12:23,295
Děkuji pěkně.
(Potlesk)

151
00:12:23,295 --> 00:12:24,295
Děkujeme!

152
00:12:24,295 --> 00:12:27,295
(Potlesk)